Bludiště
Bludiště v blízkém lesíku
Bára, malá holčička, se ráda procházela po lese. Byla vždycky zvědavá na všechno, co kolem sebe viděla. Jednoho krásného dne se rozhodla, že se vydá na dobrodružství, které nikdy nezapomene. Bludiště, o kterém jí vyprávěla babička, prý bylo někde v lese. „Bude to báječné!“ říkala si Bára, když si balila batoh.
Bludiště bylo veliké. Bylo plné zákrut, zatáček a cestiček, které vedly každým směrem. Bára se vydala po jedné z cestiček, která ji vedla do hustého křoví. „Tady určitě najdu cestu,“ pomyslela si, ale jak šla dál, zjistila, že cestička se stále více křiví. „To je bludiště,“ řekla si a na chviličku se zastavila. „Jak se z toho dostanu?“ přemýšlela.
Bludiště plné barev
V bludišti byla spousta barevných rostlin a květin. Bára šla dál a dívala se kolem sebe. Byly tam borovice, břízy a bambus, všechno bylo zelené, ale občas objevila nějakou krásnou, barevnou květinu. „Jak by bylo báječné, kdybych tuhle květinu mohla vzít domů,“ řekla si Bára, ale pak se zasmála. „Ne, musím najít cestu ven!“
Každý krok byl jako nový krok v novém bludišti. Bára začala přemýšlet, jak se dostat zpět. „Bez mapy to bude asi opravdu těžké,“ pomyslela si, ale pak si vzpomněla na něco, co jí říkala její babička. „Bludištěm se musí procházet pomalu. Je třeba si všímat každé cestičky, každé větve, každé zatáčky. A hlavně se nesmíš bát!“ Bára se zhluboka nadechla a pokračovala.
První náznaky cesty
Po několika minutách chůze Bára narazila na první zřetelnou cestu, která vedla ven z bludiště. „To je báječné! Už jsem na správné cestě!“ vykřikla Bára, ale jak šla dál, zjistila, že další cestička opět vede do kruhu. „Bludiště mě zkouší!“ smála se Bára a začala si zpívat. „Bludiště je baví, když mě zkouší!“
Po chvíli si ale uvědomila, že to není vůbec špatné. Bludiště ji učilo trpělivosti. Naučila se, že cesta zpět nemusí být vždy snadná, ale když se nenechá odradit, vždycky najde správnou cestu. „Bludiště je, jak říká babička, jako život. Někdy musíme projít bludištěm, abychom našli správnou cestu ven,“ říkala si Bára a pokračovala v cestě.
Bludiště jako zábava
Nakonec Bára bludištěm prošla a dostala se zpátky na místo, kde začala. „To byla zábava!“ smála se, když si sedla na trávu. „Bylo to těžké, ale vím, že příště už se neztratím.“ A tak se Bára rozhodla, že se do bludiště vrátí, ale teď už s mapou.
Babička ji často učila o abecedě a o slovech, která začínají na různé písmenka. Bára si také vzpomněla na Pexeso abeceda, které měla doma. S každým dalším písmenem a slovem, které se učila, byla její cesta v životě jasnější a zábavnější. Ať už to bylo bludiště nebo cokoliv jiného, věděla, že všechno se dá zvládnout, když člověk hledá správnou cestu.
Závěr
Bludiště, které Bára prošla, ji naučilo víc než jen to, jak se dostat ven. Učila se trpělivosti, hledání cest, které nejsou vždy přímočaré, ale nakonec vedou k úspěchu. A to vše díky dobrodružství, které prožila v lese.
